Tuto knihu už jsem si chtěla dlouho přečíst. Nejen, že tato kniha proletěla sociálními sítěmi, byla všude a všichni na ni pěli chválu stejně tak i moji rodinný příslušníci. Četla jsem už pár knih zabývající se druhou světovou válkou a holocaustem.
Po dočtení téhle knížky mi došli jakákoliv slova...
Knížka se mi "líbila"i nelíbila, myslím že tohle budou všichni chápat. Upřímně jsem věděla do čeho jdu.
Je to příběh podle skutečnosti a nemohla jsem se od něho odtrhnout, jelikož jsem chtěla vědět jak to skončí a proto jsem přečetla tuhle knížku ani ne za 3 dny.
Hlavním hrdinou je Leo, který se dostane do koncentračního tábora v Osvětimi. Jeho úkolem bude tetovat lidem čísla. Myslím, že nemusím zmiňovat jak krutý život tam byl. Leo se brzy "otrká" a dokáže sehnat jídlo a jiné věci. Dokonce se i zamiluje, ale dokáže jeho láska přežít?
Na konci knihy jsou i autentické fotografie, které mě rozbrečeli.
Člověk až po přečtení takových knih z období 2. světové války si uvědomí jaké štěstí má v jaké žije době a že řeší takové s prominutím kraviny, když tehdy řešily a doufali když přežijí další den.
Tento příběh je velmi čtivý, ale některé části a to především na konci knihy by bylo kdyby byli více rozepsané a upřímně se těším na pokračování, které má vyjít za pár dní. Jmenuje se to Cilčina cesta. Cilka je kamarádka Lea z Osvětimi a také si prochází peklem, jelikož je krásná...
Četl jste někdo Tatéra a jaké z toho máte dojmy?
Vaše Epilepsyylife