Tuto knihu dostal můj taťka k Vánocům a jelikož plním tu čtenářskou výzvu tak jsem i tuhle knížku tam zařadila. Ačkoliv jsem věděla jedno, že to nebude něco co si znovu přečtu.

Kříďák se odehrává ve dvou časových linií a to v letech 1986 a 2016. Mě tohle nevadilo, jelikož jsem na to z knížek zvyklá. Hlavním hrdinou je chlapec a následně ne zcela úspěšný muž Eddie. Postupem děje se o něm dozvídáme takové věci, které nejsou na první pohled zřejmé. Také se setkáváme s jeho skupinou přátel. Hlavně zrzavá kamarádka a tajná láska. Jejich přátelství v partě není tak krásné jak se na první pohled zdá. Kromě problémů v partě se setkáme také s vraždou. Ke které je dovede někdo za pomoci vzkazů křídou, které měli znát pouze členové party. 

Od Kříďáka jsem čekala něco úplně jiného než jsem ve finále dostala. Kolikrát jsem se do něho musela nutit. I když jsem se nakonec knížky nakonec dostala , konec byl pro mě překvapením. Pro mě to byla knížka o které vím že ji už znovu číst nebudu jelikož se nechci do knížky když ji čtu nutit. Ne, že by se mi nelíbila, ale nějak tenhle styl knížek moc nemusím. Ale to je můj pohled. 

Četli jste tuto knížku ? Jaký pohled na to máte Vy ? Budu ráda za komentáře

Vaše Epilepsyylife

Vyjížděli jsme v pátek kolem půl sedmé ráno z Prahy ( jeli jsme z cestovkou Intertrans Plzeň ) a do Budapeště jsme dorazili odpoledne. Zde jsme měli okružní jízdu s různými zastávkami, kde jsme viděli různé památky a dominanty Budapeště. Poté jsme si prohlédli hradní čtvrť s královským palácem, Rybářskou baštu s nádhernou vyhlídkou, Matyášův chrám a také uličky starého města. Po individuálním volnu, které jsme strávili v cukrárně a nákupem pohledů jsme v podvečer odjeli na ubytování, kde jsme měli zaplacenou jak snídani, tak i večeři.

Musím říct, že oproti ubytování v Římě, tohle byl luxus. Jedinou nevýhodou bylo že to bylo u tříproudé silnice takže v tom vedru, které jsme měli jsme nemohli mít v noci otevřené okno, jelikož ty auta byli slyšet. 

Druhý den ráno, ihned po snídani jsme odjeli do centra, kde jsme navštívili Parlament, kde jsme se prošli kolem nábřeží Dunaje abychom se podívali na boty na Dunajském pobřeží, které připomínají 4000 občanů zabitých ve 2. světové válce. Tito lidé byli zastřeleni na břehu řeky tak, aby těla spadla rovnou do řeky. Předtím si museli svléknout oblečení a boty, proto se skládá ze 60 párů železných bot. Také jsme navštívili baziliku svatého Štěpána, kterou jsme den předtím nestihli. Poté jsme se přesunuli na tržnici, kde jsme měli individuální volno a mohli jsme si ji projít, nakoupit maďarské speciality a i najíst. Pokud jsme nechtěli se zde najíst mohli jste se projít v nedalekých ulicích bylo dostatek kaváren či restaurací. Poté jsme využili nabídku lodě po Dunaji. Také jsme se byli podívat u velké synagony. Jelikož byla zavřená koukli jsme se akorát na památník holocaustu v podobě kovové vrby, který byl vidět.  Než jsme jeli zpět na hotel na večeři jeli jsme přes Andrássyho třídu s náměstím hrdinů na jejím konci, kde jsme vyzvedli spolucestující.  Po večeři jsme jeli zpět do centra na tzv. západ slunce :D. Vystoupali jsme na samý vrchol k Soše Svobody odkud je vidět na celou Budapešť. Poté jsme jeli zpět na hotel. 











Poslední den když jsme se nasnídali, pobalili tak jsme zase vyjeli zpět směr ČR. Zastávkou na pár hodin byla Bratislava. Tam jsme si prohlídli Michelskou bránu, staré město a Bratislavský hrad. Po prohlídce jsme měli individuální volno, které jsme využili tak, že jsme si dali tradiční slovenské halušky s brynzou a poté pohár se zmrzlinou. V odpoledních až večerních hodinách jsme byli zpátky doma.





Shrnutí celého zájezdu je, že to byl nádherný výlet i s krásným počasím a přitom to z Čech není tak daleko. Průvodkyně byla jako vždycky v pohodě a nepřehltávala nás věcmi, prostě zase se ukázala, že tato cestovka je dobrá a za těch pár let vím co s nimi jezdíme, že se mi vždycky skoro zájezd líbil.