Alena Mornštajnová - Hana
Po více než dvou měsících přidávám nový článek a tentokrát opět recenzí na knížku, kterou jsem nedávno přečetla.
Tuto knížku dostala mamka letos k Vánocům společně s dalšími dvěma knížkami od této autorky, které si mám v plánu také přečíst. Nejen, že třeba jako i Tatér z Osvětimi obletěla i tato knížka svět sociálních sítí.
Jen bych chtěla dopředu zmínit, že kniha je rozdělena do tří části.
Zpočátku příběh pojednává o Miře a její rodině. Mira je obyčejná devítiletá holčička, která se snaží různým způsobem zavděčit své rodině, ale jednoho dne se vydá k řece, kde se chce předvést před kluky ze školy, aby u nich stoupla stejně jako její nejlepší kamarádka Jarmilka, doufala že tímhle všechny kluky ohromí a budou ji mít také rádi.
Plán se ji nevydařil a celá promáčená se vrací domů. Rodiče z toho nejsou vůbec nadšení, stejně tak Mira, která své rodiče nechtěla zklamat. Začne toho litovat v momentě, kdy celá její rodina onemocní a jsou všichni kromě ní převezeni do nemocnice. Najednou zůstane Mira úplně sama, ale pod ochranná křídla si ji vezme kamarádka maminky Iva. Pořád si ale Mira myslí, že se bude moc za chvíli vrátit domů, jenže to neví, jak moc se jí změní život.
Jednoho dne se však u maminčiny kamarádky objeví maminčina sestra Hana, aby si ji odvedla k sobě domů. Mira z toho nadšená není, jelikož se jí zdá a vždycky zdála je divná. Nikdy toho moc nenamluvila, nic nedělá a skoro ani nejí. Mira si pamatuje jak ji kdysi maminka říkala, že na tetu nemá nikdy mluvit, ale nikdy se nedozvěděla proč.
Mira se nikdy nedozvěděla, co teta Hana prožila, proč se tak chová, proč nemluví a proč si věčně schovává v kapse chleba a pomalu ho uždibuje.
Jak už jsem psala, kniha je rozdělena na tři části. V druhé části knihy se vracíme o několik let zpátky, kdy byli Miřina maminka a Hana malé. Hodně rychle jsem pochopila jak jsou v knize vztahy postav provázané a došlo mi, proč se chovají tak jak se chovají v roce 1954. Předcházelo tomu hodně události, jak smutných tak i trochu štastných, dost záleží na tom jak se na to člověk dívá.
Třetí část se týká samotné Hany. I když si ze začátku člověk myslí že hlavní postavou je Mira, pro mě osobně hlavními postavami byli všechny zmíněné osoby. Každá měla svůj příběh, který je v průběhu děj "odhalen". Také se v téhle části dozvíme i to očekávané vyvrcholení, které mě zajímalo už od prvních stránek. Jaká byla rodina Miry než se vůbec narodila ? Co se stalo tetě Haně, že odmítá mluvit a je pořád jako v tranzu? A co se nakonec stalo s Mirou?
Otázek, kterých jsem si pokládala opravdu hodně bylo převážně během čtení. Příběh na mě dost zapůsobil a knížka se četla krásně a rychle měla jsem ji za 1,5 dne přečtenou. Střídali se ve mě smutné okamžiky, kdy mi slzely oči. V pár částech knihy jsem si musela dát pauzu abych to nějak vstřebala. Je těžké číst o věcech, které jsem já osobně nezažila a děli se. Člověk si hned uvědomí, že může být rád jak se tu dobře máme.
Četl jste někdo Hanu a jaké z toho máte dojmy?
Vaše Epilepsyylife
0 comments