Můj příběh epileptičky
Když někde někomu řeknu nebo napíšu, že mám epilepsii, skoro nikdo neví čím to vlastně trpím nebo se na mě vytřeštěně dívají a čekají, kdy sebou fláknu o zem a začnu se třepat, slintat a kousat se do jazyka.
I samotný typ nemoci se od všeobecné představy liší. Každý člověk, který trpí epilepsií má jiný průběh, ale rozhodla jsem se podniknou menší vysvětlení v této oblasti a třeba i některá z Vás poučit o první pomoci při epileptickém záchvatu na místě.
Bylo mi 12, když jsem prodělala svůj první záchvat a do minulého roku jediný záchvat. Bylo to o prázdninách a já s mamkou, babičkou a starší ségrou jsem jela na výlet do Litomyšle. Při východu ze zámku jsem omdlela a začala sebou mlátit. Moje mamka a babička věděli, že mají zavolat záchranku a věděli co dělat, jelikož u nás v rodině už epilepsii máme. Já si pochopitelně nic nepamatuji. Pamatuji si až to jak jsem se probudila v nemocnici a měla v sobě kapačku. Do toho dne jsem věděla akorát že epilepsií trpí můj strýček už odmala, ale co to je jsem tehdy vůbec netušila a že už nic nebude takové jako dřív. První EEG a následně magnetickou rezonanci vystřídal šok a panika. Nevěděla jsem vůbec co se semnou děje.
Naštěstí semnou byla mamka. Zůstala semnou v litomyšlské nemocnici na dětském oddělení. Táta i ségra se za mnou přijeli podívat. Vzali mi krev, udělali několik testů reakcí, paměti.
Kdo tohle nezažil, nedokáže si představit, jaká bezmoc a zoufalství to je, když si nepamatuje určitou část doby co se dělo a navíc když se probudí na JIPce. Na dětském oddělení jsem byla asi týden, kde mi dělali vyšetření ( EEG, CT, rentgen ), nuda a nejistota. Později jsem šla do nejbližší nemocnice na magnetickou rezonanci ( jedná se o úzský tunel, ve kterém vše nesnesitelně hučí, rachotí a člověk má pocit že mu u hlavy někdo tluče na plech ).
V srpnu 2003 jsem absolvovala další EEG u mého neurologa. Tehdy jsme věděli, že to je epilepsie už. Dostala jsem léky, muselo se to říci všem učitelům na základní škole. Od té doby jsem slýchávala věci od spolužáků jako ty se ulejváš, proč necvičíš tohle a tohle. Spoustu z nich nevědělo že epilepsii mám a když už to věděli, nevěděli co to je a jak se ta nemoc chová. Nebýt v té době mé rodiny a kamarádů, složila bych se.
Od té doby uplynulo 15 let. Neurolog mi od těch prvních snižoval jejich intenzitu. Nález tam pořád byl a je mi říkal. Až loni jsem dostala svůj poslední záchvat. Stalo se to když jsme byli na dovolené v Alpách. Nikdo ani sám neurolog neví z jakých důvodů jsem ho dostala jestli z důvodů práce v Bille a změně prášků.
S epilepsií jsem se naučila žít, i když to znamená naprostý zákaz alkoholu ( ale ten občas poruším :D ) a zvýšený pud sebezáchovy. Díky epilepsii jsem se naučila víc si vážit všedních věcí a zážitků s lidmi, kteří mě dělají šťastnější.
A co epilepsie vlastně je ? Jedná se o záchvatové onemocnění mozky, když se zblázní pár neuronů, vznikne elektrický náboj a ten ochromí nervovou soustavu, jehož rozsah je hodně individuální. Můžeš se zahledět ,,doblba", projít částečnou dočasnou obrnou...ani kdybych chtěla nedokázala bych vyjmenovat všechny projevy.
O zrádnosti epilepsie nemluví jen skutečnost, že se o ní neví dokud neudeří nebo že se může u v průběhu života kdykoliv vrátit, ale třeba také ohromné množství jejích typů. V různých zdrojích jsem se dočetla, že je přes 40 základních, ale ve skutečnosti je překročena hranice 200.
Jelikož je postižen mozek, nedá se o ní zatím příliš zjistit. Vykuchat mozek zaživa bych osobně opravdu nezkoušela. Bohužel ani samotní neurologové mnohdy netuší, co ji léčí a jak se nemoc vyvíjí. Vzniká buď při nitroděložním vývoji, po vážnějším úrazu hlavy nebo ji můžeš dostat psychickou cestou. Epilepsie jako taková není nebezpečná, ale její nevyzpytatelnou a načasování záchvatu je nebezpečné.
Pokud jsi svědkem epileptické záchvatu v tom nejznámějším provedení, tudíž omdlení, křeče, případně slintání a pokálení, platí několik základních pouček o první pomoci:
1. dostaň postiženého na bezpečné místo a odstraň z jeho dosahu předměty, které by mu mohli způsob poranění
2. podívej se, kolik je hodin, aby mohla uvést lékařům, jak dlouho záchvat přibližně trvá nebo trval
3. podlož mu hlavu něčím měkkým, aby si ji nerozbil nebo si nepřivodil otřes mozku
4. nevkládej nic do úst, ani nedrž jazyk, ani jej nedrž ( v minulosti se tradoval opak, ale studie dokázaly, že se má nechat záchvatu volný průběh, jazyk nezapadne jelikož se do ztuhlé dutiny ústní nevleze.
5. zavolej sanitku
Vaše Epilepsyylife
0 comments