Heather Morris - Cilčina cesta
Před pár týdny jsem přečetla Tatéra z Osvětimi, který ve mě zanechal dlouhou dobu hodně silnou stopu. Síla tohohle příběhu byla tak neskutečná, že bych tuhle knížku zařadila za jednu z nejlepších minulého roku, kterou jsem četla.
Její pokračování Cilčina cesta vypráví příběh jedné z postav Tatéra z Osvětimi. Upřímně si myslím, že není nutné nejdříve číst Tatéra, ale rozhodně je to lepší. Celý příběh se odehrává ve škále několika let po událostech z Osvětimi, Cilka se tak vrací ve vzpomínkách na své dětství a vypráví i okamžiky, které prožila v koncentračních táboře. Tyto momenty prohlubují pohled do její dívčí duše.
Cilku si pamatujeme jako kamarádku Gity z první knihy. Cilka byla židovka, ale měla štěstí nebo tu smůlu, že si ji pro její krásu nacisté vybrali jako sexuální hračku. Bála se o svůj život, tak se jim odevzdala a nekladla odpor, měla možnost získat jisté výhody. Mohla ženám donášet více jídla, shánět léky a jakkoliv mohla, pomohla jim. Ne všichni to však dokázali pochopit. I když se nechala znásilňovat byla obviněna, že kolaborovala s nepřítelem a čekal jí trest 15 let v pracovním táboře ve Vorkutě, daleko za polárním kruhem.
Brzy Cilka poznává, že život ve Vorkutě se příliš nemění od života v Osvětimi. Byli zde šílené podmínky pro žití, málo jídla a znásilňování se nevyhnula ani zde. Obývala dům společně s několika dalšími ženami, které zde byli z různých důvodů uvězněny. Byla nejprve jedna z mála židovek ve Vorkutě, ale o hrůzách které prožila s ostatními nemluvila. Přesto si zde našla několik přátel.
Tím, že Cilka uměla několik jazyků, dostala práci v administrativní budově a později v nemocnici, kde skvěle zúročila touhu pomáhat druhým. Pracovala na infekčním, porodním ale také na příjmu.
Cilka byla velmi silná žena, která v 16 letech přišla do koncentračního tábora a přežila. Přežila i těžké časy v pracovním táboře. Kolem ní zemřeli desítky lidí, které nemohla zachránit, ale i spoustě lidem pomohla jak v Osvětimi tak v nemocnici. Její příběh má pevné pravdivé základy, ale fasádu má smyšlenou. I přesto si mě tento příběh získal. Také se mě líbilo to, že v závěru knihy nechybí ani skutečné informace o hrdinech a zároveň podotknutí o tom, které části a osoby jsou v knize smyšlené. Surovost a krutost nebyla pouze v koncentračních táborech, ale i za období komunismu v pracovních táborech.
Četl jste někdo Cilčinu cestu a jaké z toho máte dojmy?
Vaše Epilepsyylife
0 comments