ČTENÁŘSKÁ VÝZVA: SIMON MAWER - SKLENĚNÝ POKOJ
Dneska tu Vás pro Vás další článek ze série Čtenářská výzva pro tentokrát je to knížka Skleněný pokoj. Jedná se o knihu, kterou jsem četla před lety hned po návštěvě vily Tugendhat, která je styčným bodem téhle knížky. A proto někdy minulý rok jsem tuhle knížku koupila domů. Vlastně až letos se na ni teprve dostala řada.
Obal této knihy je už třetí.
Hlavní postavou není však ani muž ani žen, nýbrž dům. Autor velice originálně a hlavně čtivě ukazuje život jejich majitelů Landauerových, v čase první republiky. Když se začala vila stavět byli i její obyvatelé mladí, hrdí a sebevědomí. To se však změnilo ve chvíli, kdy na naše území vstoupí nacisté a židovští manželé musí ihned opustit jak svoji vilu, ale i zemi. Jak se nemusí všem zdát tímto příběh nekončí. Vila žije dál svým životem a střídají se zde i další majitelé, odehrávají se zde další příběhy.
Už tehdy když jsem vilu navštívila na mě z ulice neudělala dojem, vlastně jsem o ní do té doby ani nevěděla a na první pohled vypadala jako obyčejná řadovka. Stačilo abych vyšla na terasu a viděla ten nádherný výhled a bylo mi jasné proč Ludwig van de Rohe souhlasil se zakázkou a proč autora tento dům tak nadchnul. Vila sama o sobě si myslím působí jednoduše, prostě jak se dneska říká minimalisticky i když trochu stroze. Je postavená ve svahu a její kostru tvoří pilíře ve tvaru kříže, který nás provází celou vilou. Jsou zde vidět i detaily, které mnohé z nás překvapí, třeba na míru dělané vysoké dveře, obyčejný vypínač, vzácná dřeva, na míru vyráběný nábytek. Vše tu má své místo a účel. Jediná rozmařilost je onyxová stěna, která má v příběhu také své místo.
Autor ve své knize chytře a zkušeně skloubil originální prostředí, historické události a několik milostných příběhů. Osudy rodiny Landaurových, tak jak je autor líčí jsou lehce inspirovány skutečností. A i přesto, že byla oproti původním jménům jména změněna přišla Tugendhatových kniha urážlivá a distancovali se od ní. Teď si říkám: Co by řekli teprve na film?
Rozhodně tuhle knihu nepovažuji za nudnou i kvůli tomu, že ji autor doplnil nejrůznějšími milostnými pletkami a osudovými náhodami, aby se od ní čtenář nemohl odtrhnout a to se stalo i mě. Co se mi na téhle knížce velice líbí je její historický přesah. Kolem vily procházely dějiny a zanechávaly na něm své stopy. Od útěku majitelů do zahraničí, obsazení Němci, válka či osvobození. Všemi těmito události se stala tato vila svědkem.
Pokud tuhle knihu budete číst, určitě si najděte čas a navštivte tuto vilu. Upozorním Vás však lístky si objednávejte s vysokým předstihem dopředu, protože se to vyplatí. Osobní zážitek je něco co mi nikdo a ani žádná kniha nikdy nevrátí. Hlavně máte jedinečnou možnost pobýt alespoň chvilku ve stejných prostorách jako hrdinové knihy a nasát jeho atmosféru.
Tato kniha je výjimečné a inspirující dílo, především pro nás mladší narozené až po roce 1989. Ať už kvůli příběhu nebo i moderní architektuře.
Loňský rok jsem shlédla i film a dost mě to vrátilo v čase a i přes negativní recenze, který ten film měl pro mě osobně a i moji mamku která se mnou byla jiný pohled než pro lidi, kteří nikdy ve vile nebyli a četli jen knížku. Teprve ve filmu jsem konečně pochopila jak nádherná byla onyxová zeď.
Četl jste někdo tuhle knihu a nebo jste radši viděli film? A co to říkáte ať už na film nebo knížku?
Vaše Epilepsyylife
0 comments