• BEAUTY
  • ČTENÁŘSKÁ VÝZVA
  • FOOD
  • LIFESTYLE
  • RECENZE
  • SHOPPING

Moje anotace:
Hlavní hrdinkou je Louisa Clarková, která se po vyhazovu z práce snaží najít novou práci. Začne se tedy starat o cynického bankéře a paraplegika Willa Traynora, který se ocitl na vozíčku po motocyklové nehodě. Will zpočátku na její odvážný přístup reaguje chladně, ale brzy poté se s Louise stanou přáteli a začnou k tomu druhému něco cítit, a to i přesto, že Louisa má přítele Patricka. Louisa se dozví, že Will dal svým rodičům ještě šest měsíců a poté ho musí odvést do Švýcarska na eutanazii, protože se nemůže srovnat s bolestí a se svým postižením. Louisa se ho snaží přesvědčit, aby svůj názor přehodnotil a bere ho na různá dobrodružství, aby mu dokázala, že život stojí za to žít.

Můj názor:
Poté co jsem přečetla knížku ani ne za týden, řekla jsem si že ten film musím bezpodmínečně vidět, ať už za to ten film bude stát nebo ne. Opak je pravdou stál za to. Tento film byl doslova neuvěřitelný. Nejde popsat jen pár slovy - jednalo se o spletitý, silný a smutný příběh o nečekané lásce, kterou porazila touha po smrti. Příběh Louisy a Willa mně dojal, zaujal, pobavil, překvapil a donutil lehnout  s horou zmuchlaných papírových kapesníků okolo a zamyšlení se sama sebe nad sebou . Nejedná se ovšem jen o romantickou (občas mírně klišé) klasiku, neuvěřitelně mně totiž zaujala autorčina práce s postavami. Louisa, popisovaná jako bezelstná, se srdcem na dlani a vždy nasazeným úsměvem a Will, který po tragické nehodě ztratil svou chuť do života vonící po nebezpečí a tím i svou povahu, osobnost a radost, se přeci nikdy nemůžou zamilovat. Opak je ovšem pravdou a příroda ve společnosti autorky nám jako vždy dokazuje že i protiklady se přitahují, a tak společně se zarmouceným Willem a úžasnou Lou propadnete do hlubokého příběhu plného lásky, poznání, smrti, smutku, touhy a nesplněných přání. Ze všech svých sil vám tento film doporučuji.

Hodnocení:
Jak Vám asi došlo hodnocení tohoto filmu bude vysoké. Pro mě je kvalitní smutný a zároveň zamilovaný příběh takový, u kterého se usmívám nad láskou a pak smutkem pláču. A u tohoto se dostavilo obojí. 

Vaše Epilepsyylife
  • 0 Comments

Když někde někomu řeknu nebo napíšu, že mám epilepsii, skoro nikdo neví čím to vlastně trpím nebo se na mě vytřeštěně dívají a čekají, kdy sebou fláknu o zem a začnu se třepat, slintat a kousat se do jazyka.

I samotný typ nemoci se od všeobecné představy liší. Každý člověk, který trpí epilepsií má jiný průběh, ale rozhodla jsem se podniknou menší vysvětlení v této oblasti a třeba i některá z Vás poučit o první pomoci při epileptickém záchvatu na místě. 

Bylo mi 12, když jsem prodělala svůj první záchvat a do minulého roku jediný záchvat. Bylo to o prázdninách a já s mamkou, babičkou a starší ségrou jsem jela na výlet do Litomyšle. Při východu ze zámku jsem omdlela a začala sebou mlátit. Moje mamka a babička věděli, že mají zavolat záchranku a věděli co dělat, jelikož u nás v rodině už epilepsii máme. Já si pochopitelně nic nepamatuji. Pamatuji si až to jak jsem se probudila v nemocnici a měla v sobě kapačku. Do toho dne jsem věděla akorát že epilepsií trpí můj strýček už odmala, ale co to je jsem tehdy vůbec netušila a že už nic nebude takové jako dřív. První EEG a následně magnetickou rezonanci vystřídal šok a panika. Nevěděla jsem vůbec co se semnou děje. 

Naštěstí semnou byla mamka. Zůstala semnou v litomyšlské nemocnici na dětském oddělení. Táta i ségra se za mnou přijeli podívat. Vzali mi krev, udělali několik testů reakcí, paměti. 



Kdo tohle nezažil, nedokáže si představit, jaká bezmoc a zoufalství to je, když si nepamatuje určitou část doby co se dělo a navíc když se probudí na JIPce. Na dětském oddělení jsem byla asi týden, kde mi dělali vyšetření ( EEG, CT, rentgen ), nuda a nejistota. Později jsem šla do nejbližší nemocnice na magnetickou rezonanci ( jedná se o úzský tunel, ve kterém vše nesnesitelně hučí, rachotí a člověk má pocit že mu u hlavy někdo tluče na plech ).

V srpnu 2003 jsem absolvovala další EEG u mého neurologa. Tehdy jsme věděli, že to je epilepsie už. Dostala jsem léky, muselo se to říci všem učitelům na základní škole. Od té doby jsem slýchávala věci od spolužáků jako ty se ulejváš, proč necvičíš tohle a tohle. Spoustu z nich nevědělo že epilepsii mám a když už to věděli, nevěděli co to je a jak se ta nemoc chová. Nebýt v té době mé rodiny a kamarádů, složila bych se.

Od té doby uplynulo 15 let. Neurolog mi od těch prvních snižoval jejich intenzitu. Nález tam pořád byl a je mi říkal. Až loni jsem dostala svůj poslední záchvat. Stalo se to když jsme byli na dovolené v Alpách. Nikdo ani sám neurolog neví z jakých důvodů jsem ho dostala jestli z důvodů práce v Bille a změně prášků. 

S epilepsií jsem se naučila žít, i když to znamená naprostý zákaz alkoholu ( ale ten občas poruším :D ) a zvýšený pud sebezáchovy. Díky epilepsii jsem se naučila víc si vážit všedních věcí a zážitků s lidmi, kteří mě dělají šťastnější.



A co epilepsie vlastně je ? Jedná se o záchvatové onemocnění mozky, když se zblázní pár neuronů, vznikne elektrický náboj a ten ochromí nervovou soustavu, jehož rozsah je hodně individuální. Můžeš se zahledět ,,doblba", projít částečnou dočasnou obrnou...ani kdybych chtěla nedokázala bych vyjmenovat všechny projevy.

O zrádnosti epilepsie nemluví jen skutečnost, že se o ní neví dokud neudeří nebo že se může u v průběhu života kdykoliv vrátit, ale třeba také ohromné množství jejích typů. V různých zdrojích jsem se dočetla, že je přes 40 základních, ale ve skutečnosti je překročena hranice 200. 

Jelikož je postižen mozek, nedá se o ní zatím příliš zjistit. Vykuchat mozek zaživa bych osobně opravdu nezkoušela. Bohužel ani samotní neurologové mnohdy netuší, co ji léčí a jak se nemoc vyvíjí. Vzniká buď při nitroděložním vývoji, po vážnějším úrazu hlavy nebo ji můžeš dostat psychickou cestou.  Epilepsie jako taková není nebezpečná, ale její nevyzpytatelnou a načasování záchvatu je nebezpečné.

Pokud jsi svědkem epileptické záchvatu v tom nejznámějším provedení, tudíž omdlení, křeče, případně slintání a pokálení, platí několik základních pouček o první pomoci:

1. dostaň postiženého na bezpečné místo a odstraň z jeho dosahu předměty, které by mu mohli způsob poranění

2. podívej se, kolik je hodin, aby mohla uvést lékařům, jak dlouho záchvat přibližně trvá nebo trval
3. podlož mu hlavu něčím měkkým, aby si ji nerozbil nebo si nepřivodil otřes mozku
4. nevkládej nic do úst, ani nedrž jazyk, ani jej nedrž ( v minulosti se tradoval opak, ale studie dokázaly, že se má nechat záchvatu volný průběh, jazyk nezapadne jelikož se do ztuhlé dutiny ústní nevleze.

5. zavolej sanitku

Vaše Epilepsyylife
  • 0 Comments

Popis: 
Mají skvělé hlasy, dokonalá těla ( až na vyjímky ) a jsou královnami zpívání a capella, takže ve svých vystoupeních nepoužívají hudební nástroje. Celá Amerika jim leží u nohou a dokonce je pozvou, aby zazpívaly prezidentu Obamovi k narozeninám. Jenže stačí drobná technická komplikace, v níž figuruje zpěvačka s příznačnou přezdívkou Tlustá Amy, bezmocně visící na lanech před Barrackovými zraky částečně tak, jak ji Bůh stvořil. Z Barden Bellas, dosavadních miláčků země, je najednou ten nejvděčnější terč.

Můj názor:
Pokud jste neviděli první díl tak se na něj okamžitě koukněte ještě před tímhle. První díl jsem viděla asi 100x a strašně se mi líbil a druhý díl nebyl vyjímkou. Jsou zde opět zábavné hlášky, ale také krásné pěvecké výkony, které Vás i dokáží rozplakat. Hodně se mi líbilo vyvíjení vztahu tlusté Amy a Bumstera. Proste tlustá Amy se svými hláškami vždycky pobaví. Pak tam jsou dvě nové tváře. První je cizinka Flo, která mě také dost pobavila a pak "dědička" Emily, která osloví svou krásou Benjiho, ten potom také mluví blbosti a je hlavou úplně mimo. Zkrátka film vážně stojí za to, holky jsou super, podávají skvělé výkony a jdou si tvrdě za svým.

Vaše Epilepsyylife


  • 0 Comments


Hledání Aljašky je první kniha, kterou jsem od Johna Greena četla. Dostala jsem ji k narozeninám, ale už předtím jsem si nějakou přála kvůli pozitivním názorům na předešlou knihu Hvězdy nám nepřáli. Byla jsem na jakoukoliv knihu od něho zvědavá. Do knihy jsem ze začetla snad od první stránky, autor dokáže čtenáře u knížky udržet jelikož píše velmi pěkně. V mnohých momentech sem si říkala proč to dělá Váleček. Autor mě donutil i zapřemýšlet se nad svým vlastním životem. Čekala jsem jak to bude ,,předtím" a co bude ,,potom". Kniha je rozdělena na dny předtím a na dny potom. A co bylo předtím a co potom si nechám pro sebe, kdo četl tak ví. Rozhodně jsem nečekala že to potom bude takhle a Miles musel to svoje hledání nějak ukončit.  Jsou v ní emoce, které mě i dokázali rozbrečet aniž bych to čekala. Při této knížce by mě každý mohl vidět usmrkaným kapesníkem, protože pro mě to byli velké emoce, při kterých jsem si vzpomněla na nejlepšího kamaráda, který zemřel na leukémii. Při čtení se i mnohokrát zasmějete. Na první knihu od tohoto autora si myslím že hodně dobrá.

Četli jste Hledání Aljašky? Líbila se Vám nebo ji teprve budete číst? Budu ráda když se o svůj názor podělíte v komentářích :)

Vaše Epilepsyylife

  • 0 Comments
Ahoj :)
přeji krásnou středu všem. Dneska to vypadá na super počásí, tak doufám, že se vydaří. Pokud se zrovna nechystáte ven, zkuste si doma uvařit tento výtvor, který je opravdu jednoduchý a neskutečně  dobrý :)


Tento recept jsem našla na stránkách jedné blogerky odhlavyazkpate.cz a nečekala jsem, že to bude chutnat takhle dobře.






























na 3 porce budeme potřebovat:
asi 3 lžíce olivového oleje, 2 nadrobno nakrájené cibule, 3 filety z lososa, sůl, 1 lžíce kmínu, 3 lžíce limetkové šťávy, 2 hrsti nasekaného kopru, 3 lžíce teriyaki omáčky, pepř, 60 g na kousky nakrájeného másla, koření na ryby





































Předehřála jsem si troubu na 180°C. Na pánvi jsem na oleji si osmahla cibulku doměkka. Lososa po opláchnutí a usušení jsem osolila a dala do zapékací mísy. Na filety lososa jsem rozprostřela osmahlou cibulku, pokapala limetkovou šťávou, rovnoměrně posypala koprem a kmínem. Zbývalo pocákat teriyaki omáčkou, opepřit a přidat na kousky nakrájené máslo. V troubě jsem vše pekla asi 15 minut. Dita P. píše 20 - 25 minut, ale maso bylo akorát propečené již po čtvrt hodince. Kombinace všech chutí k sobě krásně ladila. Jako přílohu jsem k tomu zvolila americké brambory. 

Doufám, že Vám bude chutnat.
Vaše Epilepsyylife
  • 1 Comments

Divadlo - Východočeské divadlo Pardubice

Tvůrci
Kostýmy, scéna: Roman Šolc, Ivo Žídek
Hudební spolupráce: Radek Škeřík a Lukáš „Lucky“ Botta
Choreografie: Petra Parvoničová
Režie: Petr Novotný

Obsazení + moje hodnocení

V tomto představení nebyly postavy nijak nazvaný a bylo jich tam hrozně moc, takže u některých nevím, koho hráli, tak tam nebude hodnocení žádné

dámy:
Štěpánka Fingerhutová 
Petra Janečková 
Jindra Janoušková
Veronika Malá
Ludmila Mecerodová
Dagmar Novotná
Jana Ondrušková
Martina Sikorová 
Monika Němcová ( ext. )
Zuzana Mejzlíková ( ext. )

pánové:
Petr Borovec
Josef Láska
Martin Mejzlík
Jan Musil
Milan Němec
Josef Pejchal
Alexander Postler
Ladislav Špiner
Michal Lavrovič nebo Petr Červený ( ext. )

děti:
Adéla Kostková nebo Rozálie Žváčková, Lukáš Holeček nebo Adam Kuška

Děj
Světově proslulá divadelní hra Tančírna vznikla téměř před 30 lety v pařížské divadelní společnosti Le Théatre du Campagnol. Tento námět později zpracoval pro svůj slavný film Tančírna známý italský režisér Ettore Scola. Taneční kavárna - místo, kde se potkávají lidé různého věku i charakteru, aby zapomněli na starosti každodenního života. Z osamělých duší se stávají páry, z lidí, včera si ještě cizích, partneři nebo milenci. Kolem se řítí dějiny, píše se historie našeho národa, jen v tančírně osamělí tanečníci zůstávají v každé době pořád stejní - se svou touhou nesmělosti i nesplněným snem.

Moje recenze
Zajásala jsem když jsem zjistila, že místo mamky jdu do divadla já :D před lety jsem byla v Pardubicích v divadle na Tančírně od divadla Radka Brzobohatého, které bylo vážně super. Bylo to spíše porovnání pražského divadla s tím pardubickým. Podle fotek to vypadalo dosti zajímavě, když měli masky slavných osobností té doby. Tato hra byla perfektní. Jelikož jsme na stejné inscenaci byli od jiného divadla před pár lety, byli jsme zvědaví, jak to naše oblastní divadlo zvládne. Zvládlo to na jedničku. Oproti divadlu Radka Brzobohatého byla tato inscenace v oblastním divadle brána i kvůli 100. výročí naší země trochu více historická. Prolínali jsem tam všichni prezidenti od Masaryka až po Zemana. Do 60. - 70. let jsem se moc nesmála, jelikož i tomu odpovídalo historie. Ale po tom jsem se nasmála, ale i málem poplakala u písně, kterou zpívala Marta Kubišová v listopadu 1989. Nabitá druhá půlka si vtipem utahovala z komunistů, ale i z prezidentů. Poprvé jsem viděla i všechny prezidenti jak šli za sebou. Byli tam i písničky, které znám, ale tu dobu jsem nezažila. Můj obdiv si zaslouží všichni herci, ale asi největší obdiv si zaslouží Ladislav Špiner, který představoval všechny naše prezidenty. Tance některých herců byli tak vtipné, že to nešlo se nesmát, ale asi největší smích se sklidil co Josef Pejchal představoval ,,tenistu" prezidenta Václava Klause :D. Nakonec celé divadlo stálo, což se u nás na oblastním divadle stane málokdy a taky mockrát jsem to nezažila. Ale tuhle inscenaci můžu všem doporučit a myslím že bych ji doporučila i školám jak základním tak středním. 


*****

Vaše Epilepsyylife
  • 0 Comments


Rozsahem to není příliš tlustá knížka, ale uvnitř se skrývá vcelku krásný a banální příběh odehrávající se v New Yorku. Věčného města, kde se neustále v lidských životech probouzí to dobré, ale i to špatné. Myslím že její špatné dětství a zanedbaná výchova se na ní projevila v dospělosti. Nebylo jí proti srsti stýkat se se staršími muži a nevadilo jí to, že je lehkomyslná. Věděla jak působí na starší muže a uměla toho využít. Ale své sny si nesplní pokud není se svým životem spokojená, ale nikomu to najevo nedává.


Četli jste Snídani u Tiffanyho? Líbila se Vám nebo ji teprve budete číst? Budu ráda když se o svůj názor podělíte v komentářích :)


Vaše Epilepsyylife
  • 0 Comments

♥Sleduj mě♥

  • FACEBOOK
  • INSTAGRAM

MOJI SLEDOVATELÉ

recent posts

Visitors

Blog Archive

  • června 2025 (1)
  • května 2025 (1)
  • dubna 2025 (2)
  • března 2025 (1)
  • února 2025 (1)
  • ledna 2025 (4)
  • prosince 2024 (1)
  • listopadu 2024 (1)
  • října 2024 (4)
  • září 2024 (1)
  • srpna 2024 (2)
  • července 2024 (4)
  • června 2024 (2)
  • května 2024 (1)
  • dubna 2024 (3)
  • března 2024 (1)
  • února 2024 (1)
  • ledna 2024 (4)
  • prosince 2023 (3)
  • listopadu 2023 (1)
  • října 2023 (5)
  • září 2023 (1)
  • srpna 2023 (1)
  • července 2023 (5)
  • června 2023 (1)
  • května 2023 (2)
  • dubna 2023 (4)
  • března 2023 (1)
  • února 2023 (1)
  • ledna 2023 (4)
  • prosince 2022 (1)
  • listopadu 2022 (2)
  • října 2022 (3)
  • září 2022 (2)
  • srpna 2022 (1)
  • července 2022 (3)
  • června 2022 (5)
  • května 2022 (2)
  • dubna 2022 (2)
  • března 2022 (4)
  • února 2022 (3)
  • ledna 2022 (4)
  • prosince 2021 (6)
  • listopadu 2021 (5)
  • října 2021 (2)
  • září 2021 (2)
  • srpna 2021 (4)
  • července 2021 (2)
  • června 2021 (2)
  • května 2021 (4)
  • dubna 2021 (8)
  • března 2021 (7)
  • února 2021 (6)
  • ledna 2021 (4)
  • prosince 2020 (10)
  • listopadu 2020 (7)
  • října 2020 (5)
  • září 2020 (5)
  • srpna 2020 (1)
  • června 2020 (5)
  • května 2020 (10)
  • dubna 2020 (9)
  • března 2020 (4)
  • února 2020 (3)
  • ledna 2020 (2)
  • listopadu 2019 (1)
  • září 2019 (2)
  • srpna 2019 (6)
  • února 2019 (2)
  • července 2018 (2)
  • května 2018 (5)
  • dubna 2018 (5)
  • března 2018 (7)

instagram

Template Created By : ThemeXpose . All Rights Reserved.

Back to top