Tak tady jsou nějaké ty dobrůtky, které jsem snědla nebo spíš snědli. Ty luštěninové chipsy miluji od doby co jsem je poprvé ochutnala, i když jsem k nim měla předsudky. Tortilla chips ty u nás jedou v dosti ve velkém milujeme ať už s dipem nebo bez něj. Tyhle bonbony žužu s Marks and Spencera jsou taková klasika, protože jsou tak trouchu jinačí. Dostávám je skoro každý rok a nebo si je objednávám na Rohlíku. 

Tenhle multivitamín v podobě gumových medvídků byl fajn ale neviděla jsem extrémně nějaký rozdíl možná kdybych je pravidelně tak možná jo.

Také jsem v měsíci lednu spotřebovala nějaké ty kosmetické věci. Další balení odličovacích tamponků. Teď už jsi kupuji většinou jen ze 100% bavlny. Také pomalu spotřebovávám věci z adventního kalendáře z Yves Rocher. Tenhle čistící gel velmi fajn a popřemýšlím o jeho větší velikosti. Příjemně voněl a odličoval jak má. V poslední době dávám spíše přednost gelům na odličování a micelární vodu používám už teď jen na doodlíčení. Další je řasenka, kterou už mám roky a rozhodla jsem se že ji konečně vyhodím, protože jsem asi našla její náhradu, ale uvidíme. Pak tu máme malinový ocet pro lesklé vlasy, který byl také v adventní kalendáři. Bylo to něco co si pořídím rozhodně znovu, protože 3 dny mi voněli vlasy po malinách a dělalo to ty vlasy hezčí a jemnější. Dalším produktem z adventního kalendáře byl vyživující šampon, který byl moc fajn.

Také jsem si koupila lístek na akustický livestream koncert Rybiček48. Je to jedna z mála kapel, kterou poslouchám už řadu let a tím, že se teď na žádný koncert nesmí tak tohle mi přijde super, když výtěžek z tohohle koncertu jde na červený kříž na pomoc seniorům.

Samozřejmě jsem chodila do práce. Jsem za to, že mám v téhle době práci fakt ráda. Možná jsem jedna z mála lidí, které do práce chodí rádi. Hodně hlavně především kvůli lidem. Máme skvělou partu tam. Je to pro mě něco jako druhá rodina.

Také jsme s rodiči začali pravidelně každou sobotu večer hrát společenské hry, tentokrát to byla hra Česko pro pamětníky. Byl to příjemně strávený večer, ikdyž trochu jsem byla ovíněná.

Jelikož jsem ten večer nemohla moc spát v noci pustila jsem si na Netflixu dokument Naše Nataša, který zachycuje záběry z koncertů i ze zákulisí turné uruguayské zpěvačky Natalie Oreiro, která vystupuje před davy fanoušků po celém Rusku. Jelikož Natalii Oreiro jsi pamatuji z dob kdy dávali telenovelu Divoký anděl a pár písniček od ní mám ráda byla jsem na tento dokument hrozně moc zvědavá. Bylo to strašně zajímavé.

Poslední den v lednu jsem se byla nejenom projít okolo Labe a trochu po našem městě, ale také jsem nafotila trochu nějaké fotky. Potřebovala jsem trochu vypnout a nepřemýšlet nad nějakými věcmi. Je fakt, že jsem trochu vymrzla, ale trochu jsem si vyčistila hlavu a nachodila skoro 7 km. Chodím k Labi docela často protože je to jedno z mála míst, kde si myšlenky doopravdy vyčistím a mám tam i plno krásných vzpomínek.